Digitálních nástrojů je dnes celá řada. Radnice si však často pořizují digitální nástroje, pro jejichž správu a využití či využití jejich výstupů často nemají dostatečné kapacity. Často vzbudí očekávání veřejnosti tím, že se nějakým způsobem dotazují na názor občanů. Dále však již dialog s občany nerozvíjejí. Není jasné, jak bylo s jejich názory naloženo, jak postupuje realizace konzultovaných projektů, nevznikne skutečný dialog.
V kontextu středně velkých a menších českých měst a obcí není klíčem řešení komplexní a složitý nástroj. Z našich zkušeností plyne, že cestou je spíše subtilní řešení kombinující tradiční i digitální participaci. Samotné digitální nástroje musí být co nejpřesněji zacílené na aktuální problémy a témata veřejného života. Kromě toho by se měly zaměřit nejen na sbírání nápadů a konzultace s občany, ale také na to, jak bylo s těmito nápady naloženo a na informování o procesu realizace. Jen tak budou naplněna očekávání občanu a je šance, že se budou do života obce zapojovat i nadále.
V případě nulové varianty lze očekávat, že bude klesat počet obcí a měst, která vstupují v dialog s občany. Bude stoupat počet míst, kde se občané a radnice budou od sebe vzdalovat a důvěra ve společnosti bude dále klesat. Bude se častěji stávat, že obce a města vyvolají očekávání občanů kampaní v počátcích plánovaného projektu, ale dále už zklamou občany tím, že jejich připomínky nevezmou v úvahu, případně nedají lidem vědět, jak postupuje realizace projektu. Lze také očekávat, že více radnic bez naší podpory budou využívat nástrojů participace k jednostranné komunikaci, případně ke svému PR a jednostrannému ovlivňování občanů.
